Klub přátel esperanta ve Svitavách + W. Mietlinski (Polsko)

Ve Svitavách znělo esperanto!

A dokonce od dětí od tří let, kteří nám zazpívaly v esperantu. Ale začněme pěkně od začátku.

Již koncem minulého kalendářního roku kontaktoval pan Mietlinski z Polska osobně náš klub s tím, že již roky pořádná mezinárodní soutěž v dětské písni, které se pravidelně zúčastňují především děti z Polska a Litvy a každý zpívá jednu píseň ve svém jazyce a druhou v esperantu a zda bychom nechtěli být součástí tohoto projektu, který přibližuje esperanto touto netradiční formou především mládeži, v roce 2026.

Nedalo se odpovědět hned, nejdříve jsme museli celou akci projednat v klubu, získat pro ni členy, domluvit předběžně možnosti ubytování a stravování pro cca 25 lidí (to se díky dobré spolupráci se ZŠ Svitavy, Riegrova podařilo), prověřit využití sálu, oslovit sponzory, předběžně domluvit propagaci. Nebyla to žádná sranda, ale povedlo se a mohli jsme závazně přislíbit účast a provedení této akce, kterou jsme nazvali „Mezinárodní dětská píseň“ přímo ve Svitavách, na adrese Klubu – v Ottendorferově domě. Celou akci jsme však nechtěli pojmout jako soutěž, ale jako představení a propagaci esperanta právě písničkou.

A pak začala ta mravenčí práce, kterou si vzala na bedra především předsedkyně klubu Libuše Dvořáková a zapojili se podle svých možností i další členové. Říkali jsme si „když už, tak už“. A oslovili jsme i naše kontakty na Slovensku a zanedlouho jsme měli přislíbenou účast i zástupců pěveckého souboru „Lúč“ z Liptovského Hrádku. Tak jsme se tedy nechystali jen na zpívání Poláků a Litevců, ale rozšířili jsme repertoár o písničky z Čech a Slovenska. Nakonec se ukázalo jako skoro nejtěžší zajistit české interprety, ale díky úzké spolupráci se souborem „Zpěvné ženy“ , kde členka klubu Hana Moravská také zpívá, se to povedlo. Děti předškolního věku doprovázela na kytaru Helena Mazáková, maminka těch nejmenších dětí. A průběžně se chystaly již konkrétní diplomy a plakáty a upřesňovaly se požadavky na stravu a ubytování a hudbu a ozvučení a dopravu a probíhala jednání se sponzory a na úřadech. A o tom, že jednání byla úspěšná, svědčí i sponzorství a převzetí záštity nad akcí městem Svitavy.

Jak běžel čas, docházelo k různým změnám. Určitým ulehčením pro nás bylo, že pan Mietlinski zabezpečil pro celou svoji skupinu autobus a nám odpadla nutnost ubytovat účastníky z Polska a Litvy, upravovala se jména účastníků a diplomy, ale jak se blížil konec června, bylo vše připravené. Samozřejmě, že jsme chtěli vědět, jak akce probíhá a trochu se připravit na vystoupení dětí ve Svitavách a tak se tři zástupci klubu vydali den předem – 18.6.2026 – do polského Klodska, kde probíhala již výše zmiňovaná soutěž. Libuše Dvořáková byla v porotě a další dva členové bedlivě sledovali průběh akce. Po návratu do Svitav jsme si ještě upřesnili nějaké podrobnosti, mezitím se další členové klubu věnovali skupině ze Slovenska, kterou vedla sbormistrině Bronia Majerčíková. Samozřejmě, že nemohl přijet celý soubor „Lúč“, ale přijela i klavíristka a korepetitorka Mgr. Želmíra Chovancová a tři TOP zpěvačky ze souboru. Prohlédly si Svitavy nejen z chodníků za doprovodu Vlasty Burešové, ale i z ptačí perspektivy – z věže kostela a to i s fundovaným výkladem Jana Richtra.

A přišel pátek, 19.6. Od brzkého rána si skupinka ze Slovenska zkoušela své písničky, došly děti od „Zpěvných žen“ a pilovaly svá vystoupení a za chvíli tu už byl autobus z Polska. Rychle se převléct, dát si něco malého na občerstvení, vyzkoušet akustiku a ozvučení a v 10:00 hodin se začínalo, přesně podle plánu. Přišlo i mnoho diváků poslechnout si pro ně nezvyklý jazyk, esperanto. Se zájmen sledovali dění na pódiu žáci několika tříd právě ze zmiňované školy – „Riegrovky“. Celou akci zahájila Libuše Dvořáková a po esperantské hymně, kterou měla krásně nacvičenou skupina z Litvy, začala jednotlivá vystoupení. To je jasné, že byla trochu znát tréma, trochu pozlobily reproduktory v sále, ale pro většinu posluchačů to byl nezapomenutelný zážitek. Kromě zpěvu zaujaly i tanečky těch nejmenších, také spojené s písničkou a když i tříletá Meda Mazáková zazpívala se svým o trochu starším bratrem Oskarem písničku v esperantu, trval potlesk hodně dlouho. Ale všechno jednou skončí a tak skončila i tato mezinárodní akce. Nebyla to soutěž a tak každý z účastníků dostal diplom a dárečky a upomínkové předměty a po krátké procházce Svitavami vyrazil autobus zase do Polska.

Ale skupinku ze Slovenska jsme ještě domů nepustili. Připravili jsme pro ně program na odpoledne a na večer a v sobotu ráno nám ještě krásně zazpívali na zahájení vernisáže nové výstavy v Muzeu esperanta. Ale to je zase jiná kapitola.

Domníváme se, že se akce vydařila, povedlo se rozšířit povědomí o esperantu a jeho možnostech zase do širšího okruhu veřejnosti a hlavně mezi mládež. A nebylo to jen o zpívání, bylo to i o propagaci Muzea esperanta, o propagaci Svitav a potažmo i o propagaci Česka. A přesvědčili jsme se, že podobnou akci je možné připravit a zorganizovat, když esperantský klub funguje a členové jsou zapálení pro věc. Možná by nebylo špatné začít ve Svazu přemýšlet, který klub by převzal štafetu a tuto akci připravil v příštím roce. Rádi se podělíme o naše kontakty a zkušenosti.

Za Klub přátel esperanta ve Svitavách Miroslav Sýkora