Klub přátel Esperanta ve Svitavách
Klubové akce a výlety plánujeme vždy na celý rok již v únoru. Jednou z velkých letošních akcí klubu byl výlet za poznáním Orlických hor a okolí ve dnech 11. – 14.7. Hned první den jsme se zastavili u přehrady Pastviny, která je plná ryb a slouží i k rekreaci. Její výstavba byla plánována a zahájena na počátku minulého století. Kromě zabránění škod povodněmi byla důvodem výstavby i výroba elektřiny. Pokračovali jsme návštěvou zrekonstruovaného barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, který je známý nejen svou skleněnou střechou, ale je i významným poutním místem. Zajímali jsme se i o práci Sdružení Neratov a jeho práci s postiženými.
Po návštěvě Neratova jsme se vydali do Uhřínova, kde jsme se zájmem vyslechli zajímavý výklad během prohlídky skanzenu VILLA NOVA (Archeologické muzeum v přírodě, které se snaží přiblížit středověkou kolonizační vesnici v období 13.-14. století) jsme se jeli ubytovat do Rokytnice v Orlických horách. Po krátkém odpočinku jsme si ještě udělali podvečerní výlet na turisty oblíbenou Zemskou bránu s Pašeráckou lávkou. Od cesty k Ledříčkově skále nás odradily blížící se blesky a hrom a dešťové kapky. Po takovéto procházce se nám dobře usínalo.
Na druhý den jsme toho měli také hodně naplánováno a tak jsme brzy po snídani vyrazili na cestu. Nejdříve jsme si prohlédli nádherný mechanický Proboštův betlém v Třebechovicích pod Orebem. Zajímavý byl nejen výklad paní průvodkyně a samotná ukázka fungujícího Proboštova betlému, ale i sbírka dalších betlémů snad z celého světa. Z Třebechovic jsme se vydali do Opočna, kde si zájemci prohlédli zámecký park a zahrady, byl čas i na prohlídku městečka. Chtěli jsme ale stihnout oběd v Pekle a tak jsme se brzy vydali k Novému Městu nad Metují a za chvíli jsme už seděli v Bartoňově útulně. Někteří z nás neodolali místní nabídce a tak jsme si v příjemném čertovském prostředí ochutnali i krajovou specialitu – řízek Pavlišov.
S plnými bříšky jsme se vydali zpět do penzionu Pytlák, kde jsme byli ubytovaní, ale cestou jsme si ještě stihli prohlédnout náměstí a zámeckou zahradu v Novém Městě nad Metují a vystoupali na zámeckou věž, někteří z nás se zastavili v Dobrušce, prohlédnout si rodný domek F.L. Heka a blízké Kartografické muzeum. Měli jsme spoustu dotazů a paní průvodkyni se zdály natolik fundované, že si někteří jako dárek odnesli i krásné výpravné publikace o historii armády i její topografické služby. Milovníci zvířat si zas udělali krátkou zastávku obůrce Klopotov. A večer se na penzionu povídalo, grilovalo, hráli jsme oblíbený Scrabble v esperantu a plánovali další den.
Středa byla zaměřená na turistiku a na návštěvu nejvyššího vrcholu Orlických hor – Velké Deštné. Dopoledne nám počasí moc nepřálo a tak jsme si nejdříve prohlédli Deštné, zašli jsme do Infocentra pro různé turistické drobnosti, pohledy, vizitky, razítka… Pak jsme se vydali do Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel. Než skončila prohlídka, přestalo pršet a také nám pořádně vyhládlo. Po cestě jsme navštívili vyhlášený Kozí chlívek (příchozím návštěvníkům je podle zvířátek za plotem hned zřejmé, proč má restaurace tento název) a tak jsme se tam řádně posilnili před výstupem na rozhlednu Velká Deštná. Cestou se povídalo a za hodinku jsme z parkoviště pod Masarykovou chatou byli na vrcholu. Nádherná rozhledna a krásný výhled! Už tam jsme si ukázali další plánovanou zastávku – již vzpomínanou Masarykovu chatu na Šerlichu. Tam jsme se zdrželi jen krátce, chtěli jsme ještě stihnout Šerlišský mlýn s jeho vyhlášenými borůvkovými buchtami a to se nám také povedlo. Mohli jsme obdivovat zajímavou horskou architekturu a zajímavě řešené okolí Mlýna.
Za celý den jsme měli v nohách dost kilometrů a tak jsme se docela rádi vydali na cestu zpět do Rokytnice. Po malé relaxaci jsme zase trávili večer povídáním, hrami, výměnou zkušeností a plánovali jsme poslední den naší akce.
A byla neděle. Ráno jsme brzy vyskočili z postele, již na devátou jsme měli domluvenou prohlídku Domku na Sboru v Kunvaldu. Ochotný průvodce Saša Bezrukov nám Domek otevřel o hodinu dříve než byla oficiální otevírací doba, něco maličko nám řekl o založení prvního sboru Jednoty bratrské a o obsahu expozice. Prohlídka byla zakončena zajímavým krátkým filmem. Dlouho jsme se nezdrželi, čekala nás návštěva Muzea krajky ve Vamberku. Tam nás překvapil rozsah expozice dokumentující vývoj krajkářství v Orlických horách od konce 19. století až po současnost a také jsme byli přímo fascinováni šikovností krajkářek vamberecké krajkářské školy.
Po prohlídce Muzea krajky jsme se vydali na již poslední plánované místo – do Potštejna. Zdejší hrad jsme někteří nedávno navštívili spolu s pedagogickým sborem ZŠ Riegrova ze Svitav a tak jsme si tentokrát jen prošli městečko, prohlédli si historické jádro Potštejna s empírovým kostelem sv. Vavřince, zašli na Bělisko, prohlédli si exteriéry pozdně barokního zámku, Městečko – nejstarší část Potštejna a nezapomněli jsme ani na návštěvu zajímavé retro Marečkovy cukrárny. A po dobrém obědě v místní restauraci jsme se už vydali k domovu.
Putování Orlickými horami bylo krásné a zajímavé. Obrovskou výhodou bylo, že jsme nepotkávali davy turistů a mohli si vychutnávat krásy přírody, místní architekturu a seznamovat se s historií regionu. To vše v příjemné společnosti Klubu přátel esperanta ve Svitavách a našich sympatizantů. Už teď se těšíme na další společnou akci.
Miroslav Sýkora
