Klub přátel esperanta ve Svitavách
Jak je již několikaletou tradicí, tak i začátkem letošních prázdnin vyrazili dne 3.7.2025 členové svitavského klubu spolu s dalšími přáteli esperanta, spolupracujícími s klubem, na čtyřdenní poznávací výlet. Po nádherné loňské akci, kdy jsme se seznámili s Orlickými horami, jsme se vydali na druhý konec republiky s cílem poznat trochu víc z blízka jižní Moravu a národní park PODYJÍ.
S poctivou přípravou, plánováním akce a zajištěním ubytování jsme začali již začátkem kalendářního roku a vyplatilo se to. Povedlo se sehnat dobré ubytování pro celou 15 – ti člennou skupinu přímo na okraji národního parku, ve Vranově nad Dyjí, který se poté stal výhodným výchozím bodem pro další výlety. Již cestou do Vranova jsme se zastavili v Třebíči a bylo co obdivovat. Přímo nás při prohlídce uchvátila jedna z nejvýznamnějších třebíčských památek, zapsaná na prestižním seznamu UNESCO – románsko-gotická Bazilika sv. Prokopa. Zajímavý výklad průvodkyně, prohlídka sklepení i procházka po bylinkové zahradě s krásným výhledem na město byla hezkým zpestřením cesty. Neopomněli jsme si prohlédnout také židovskou čtvrť a seznámit se před další cestou i se specialitami místní kuchyně.
Po příjezdu do Vranova a ubytování byl ještě čas na malou podvečerní procházku městečkem a při večerním posezení jsme si upřesnili náš program na další den. Další den byl opravdu nabitý – Hardegg, SET Lančov, hrad Cornštejn.
V pátek ráno, po vydatné snídani, jsme vyrazili do Čížova. Obohaceni informacemi z místního infocentra v bývalé budově finanční stráže jsme se zastavili u pozůstatků „železné opony“ a dále již pěšky jsme se vydali do nejbližšího rakouského městečka Hardegg s nádherným, bohužel nepřístupným hradem, který jsme si prohlédli i ze známe vyhlídky nad řekou Dyje. Vlastní městečko jme si prošli, pokoukali…. A zase se vydali zpět do Čížova. Po vynikajícím obědě v restauraci „U Švestků (neberte to prosím jako reklamu) jsme vyrazili na hrad Cornštejn. Za poslední roky odvedli památkáři a samozřejmě i dělníci obrovský kus práce a z rozpadající se se zříceniny se jim podařilo udělat zajímavou kulturní a historickou památku. Během komentované prohlídky se „zaručeně“ pravděpodobnými pověstmi jsme se mohli kochat nádhernými výhledy na Vranovskou přehradu. Po prohlídce hradu jsme ještě vyrazili do letního esperantského tábora v Lančově. Kurzy ještě nezačaly, ale i tak jsme si mohli prohlédnout prostory tábora a trochu popovídat o historii a perspektivách kurzů, které v tomto táboře probíhaly a měly spoustu účastníků. Pomalu se začínalo smrákat a tak jsme vyrazili zpět do Vranova. A po večeři povídání a sdílení dojmů… A zase příprava na druhý den.
V sobotu bylo „budíček“ o trochu dřív, již před devátou nás čekal průvodce před hrází vodní elektrárny Vranov a spolu s ním jsme absolvovali zajímavou prohlídku útrob přehradní hráze, dozvěděli se hodně o historii i současnosti této vodní elektrárny, včetně technických podrobností. A pak už nahoru na hráz, do přístaviště. První lodí – byla to „Viktorie“, jsme odpluli ke hradu Bítov. Cestou bylo možné obdivovat z paluby lodi krásné okolí, pláže i strmé svahy a z úplně jiného úhlu si prohlédnout nám již dobře známý Cornštejn. Sluníčko celou cestu krásně hřálo a tak jsme, z jedné strany hezky opálení, vystoupili pod Bítovem. Cesta k hradu byla v tom horku docela náročná, ale i to jsme zvládli. Odměnou pro nás pak byl vlastní hrad, prohlídka exteriérů a vnitřních prostor se známou sbírkou vycpaných psů bývalého majitele. Průvodkyně povyprávěla i o pohnutém životě posledního majitele a rozloučila se s námi v hradní kuchyni, kde se natáčely i záběry z pohádky Tajemství staré bambitky. Po prohlídce hradu nás čekal penzion Rumburak, vydatný velmi pozdní oběd, výhled z místní rozhledny, Olšiakovy sochy a někteří si ještě našli chvilku na kraťoučkou prohlídku blízké konopné farmy Vranč. Ale loď nepočká a tak zpět k přístavišti a zase lodí do Vranova. Krásně utahaní a plni zážitků jsme ještě chvíli poseděli, v restauraci vedle hotelu hrála živá hudba, povídalo se a upřesňoval se plán na poslední den, jehož hlavním cílem bylo Znojmo.
Ráno jsme se rozloučili s hotelem a krásně odpočatí jsme vyrazili do Znojma. Byl trochu problém najít vhodné místo na zaparkování poblíž podzemí, ale podařilo se. (zpětně hodnotíme, po pozdravech od městské policie, že ne zrovna nejlépe 🙂 ) Na prohlídku podzemí jsme se těšili a rozhodně nás nezklamala. Super průvodce nás provedl rozsáhlými podzemními chodbami se spoustou dobových postaviček, strašidel a rekvizit a pro zájemce byly připraveny i produkty místního vinařství „Znovín“. Z nádherně chladivých katakomb podzemí jsme se poté vydali na prohlídku historických památek města, chtěli jsme si prohlédnout hlavně hrad, rotundu, pokochat se pohledem na Dyji z výšky a v pivovarské restauraci si dát něco dobréo na oběd. To vše se nám podařilo a tak jsme ještě vyrazili k Louckému klášteru. Bylo to zajímavé, to ano, ale trochu zanedbaný zevnějšek kláštera a nemožnost prohlídky nás trochu zklamaly. Alespoň jsme si mohli prohlédnout sklepy vinařství „Znovín“, kde jsme poprvé viděli i betonový sud na zrání vína. Na co všechno lidé nepřijdou. U kláštera jsme se rozloučili a vydali zpět na cestu do Svitav.
Byl to nádherný výlet, který jsme si dali jako takovou malou odměnu za celoroční práci klubu (my počítáme školní roky…) a pomalu už plánujeme, kam se vydáme příští rok. I cestou zpět jsme viděli pár krásných míst, která nás inspirovala k návštěvě. Tak zase příští rok…
M. Sýkora