Muzeum Esperanta Svitavy - Historie esperanta v ČR
Stručně z historie esperantského hnutí na našem území
V roce 1890 tehdy osmnáctiletý František Vladimír Lorenc napsal první učebnici esperanta pro Čechy, ale bez velkého ohlasu. Zapletl se do aféry s Omladinou, uprchl do Brazilie a je tam dodnes vážen jako jeden ze zakladatelů brazilského esperantského hnutí. Skutečné hnutí u nás odstartoval až jednadvacetiletý učitel Theodor Čejka v Bystřici pod Hostýnem svou učebnicí z roku 1900. O rok později vznikl v Brně První spolek esperantistů rakouských a za rok klub v Praze. Pak se přidávaly další kluby a vznikly dvě organizace, z nichž jedna sdružovala kluby, druhá jednotlivce. Vydávaly časopis Český esperantista a Časopis českých esperantistů. Prvními knihami přeloženými z češtiny byly Arbesovy povídky, Vavrisův Lelíček a Němcové Babička (vycházela v časopise na pokračování). Po první světové válce se vytvořila nová organizace již v Československé republice s časopisem La Progreso. Vyšla řada drobnějších překladů z našich literatur a velká antologie, velkým úspěchem bylo esperantské vysílání brněnského rozhlasu pod názvem Verda Stacio (přednášky, opery, dramata). Po druhé světové se vysílání přestěhovalo do Prahy (zachovala se esperantská Rusalka s Marií Tauberovou, Beno Blachutem, Karlem Kalašem, komentář čte Karel Höger). Vycházel časopis Esperantista, avšak v roce 1952 bylo esperantistům nařízené, aby svou organizaci rozpustily. Činnost přešla do klubů a zvláště aktivní byla mládež. Po roce 1968 bylo umožněno obnovit organizaci pod názvem Český esperantský svaz 29. a 30. března 1969 v Brně. Na Slovensku později vznikl samostatná organizace, protože obě patřily pod národní ministerstva kultury, protože federální neexistovalo. Po roce 1990 se stal samostatnou organizací s vlastním IČ a existuje dodnes. V roce 2008 bylo založeno muzeum ve Svitavách. 
Hodně informací o esperantu přináší portál Porta, encyklopedie Wikipedia a další.
Hodně informací o esperantu přináší portál Porta, encyklopedie Wikipedia a další.
